Překlad: Zmítající se kontinent

Překlad článku Paula Krugmana, profesora ekonomie a mezinárodních vztahů na Princentonské univerzitě a laureáta Nobelovy ceny za ekonomii pro rok 2008 z New York Times, z 16. března 2009.

MADRID

Dělám si starosti o Evropu. Vlastně si dělám starosti o celý svět – v globální ekonomické bouři neexistují žádné bezpečné přístavy. Ale situace v Evropě mi dělá ještě větší starosti než situace v Americe.

Aby bylo jasno, nebudu opakovat standardní americké výtky vůči příliš vysoký evropským daním a příliš rozbujelému systému podpor. Silné sociální státy nejsou příčinou současné evropské ekonomické krize. Vlastně, jak v zápětí vysvětlím, představují v podstatě zmírňující faktor.

Zřetelné a bezprostřední nebezpečí hrozí Evropě z jiného směru – spočívá v neschopnosti kontinentu odpovědět na finanční krizi dostatečně důrazně.

Evropa zaostává ve fiskálních i monetárních opatřeních: hrozí jí přinejmenším stejně vážný propad jako Spojeným státům, ale přesto proti němu podniká mnohem méně.

Z fiskálního hlediska je porovnání se Spojenými státy zarážející. Mnoho ekonomů, včetně mě, se domnívá, že Obamův plán na stimulaci ekonomiky je vzhledem k hloubce krize nedostatečný. Ale americká reakce svou velikostí přesto zcela zahanbuje cokoliv, co podnikají Evropané.

Rozdíl v monetárních politikách není zarážející o nic méně. Evropská Centrální Banka není zdaleka tak proaktivní jako americký Systém Federálních Bank; příliš pozdě snížila úrokové sazby (vlastně je ještě v červenci zvyšovala) a zatím se vyhýbá jakýmkoliv rozhodným opatřením na odmražení úvěrových trhů.

To jediné, co Evropě v tuto chvíli pomáhá, je právě ona okolnost, která je nejčastějším terčem vnější kritiky – velikost a štědrost jejího sociálního systému, jenž funguje jako nárazník chránící před dopady prudkého ekonomického poklesu.

Nejde o žádnou maličkost. Jistota zdravotního pojištění a rozsáhlé příspěvky v nezaměstnanosti alespoň prozatím chrání Evropu před čirým lidským utrpením v rozsahu, v jakém k němu dochází v Americe. A tyto systémy zároveň pomáhají během krize udržet hladinu poptávky.

Ale tyto „automatické stabilizátory“ nepředstavují náhradu za pozitivní akci.

Proč je Evropa o tolik pozadu? Chabé vedení je jedním z důvodů. Evropští šéfové bank, kterým zcela unikl rozsah krize, zůstávají podivuhodně nevzrušeni. A abyste v Americe zaslechli cokoliv vzdáleně podobného ignorantským tirádám německého ministra financí, to byste si museli jít pro radu k… no… Republikánům.

Ale je tu ještě hlubší problém: Evropská ekonomická a měnová integrace příliš předběhla své politické instituce. Ekonomiky mnoha evropských národů jsou téměř stejně provázané jako ekonomiky mnoha států USA – a většina Evropy sdílí společnou měnu. Ale narozdíl od Ameriky, Evropa postrádá instituce s celokontinentální působností, které by jí pomohly postavit se celokontinentální krizi.

To je hlavní příčinou absence fiskálních opatření: Evropě chybí ústřední vláda, již by převzala odpovědnost za její ekonomiku jako celek. Evropa má namísto toho pouze národní vlády, které se zdráhají samy nést břímě rozsáhlých rozpočtových deficitů, jež by financovaly stimulaci ekonomiky, z níž by ovšem významně (a možná i převážně) těžili voliči v jiných zemích.

Za těchto okolností by bylo logické očekávat odvážnější monetární politiku. Vždyť ačkoliv neexistuje Evropská vláda, existuje Evropská Centrální Banka. Ale ECB není ve stejné pozici jako Federální Bankovní Systém, který si může dovolit odvážné kroky, neboť je jištěn jednotnou národní vládou – vládou, která se již zavázala podílet se na riziku s těmito kroky spojeném a která jistě pokryje ztráty v případě, že pokus odmrazit finanční trhy selže. ECB, již se musí zodpovídat 16 povětšinou rozhádaným vládám, na stejnou míru podpory spoléhat nemůže.

Jinými slovy se v časech krize Evropa ukazuje být strukturálně slabou.

Nejdůležitější otázkou je, co se stane s oněmi evropskými ekonomikami, které před několika lety, v dobách levných úvěrů, procházely boomem. Týká se to zejména Španělska.

Po většinu uplynulého desetiletí bylo Španělsko evropskou Floridou a jeho ekonomika byla nadnášena obřím spekulativním boomem na trhu s nemovitostmi. A stejně jako na Floridě se boom změnil v krach. Teď Španělsko potřebuje najít nové zdroje příjmu a zaměstnanosti aby nahradilo ztráty pracovních míst ve výstavbě.

V dřívějších dobách by se Španělsko snažilo zvýšit svou mezinárodní konkurenceschopnost devalvováním měny. Ale nyní má Euro – a jedinou cestou vpřed se tak zdá být bolestivý proces snižování mezd. To by bylo i za nejlepších časů obtížné; v až příliš pravděpodobném případě, kdy se evropská ekonomika jako celek bude několik následujících let topit v depresi a deflaci, to bude téměř nepopsatelná agónie.

Znamená to všechno snad, že byla takto těsná integrace pro Evropu omylem? Znamená to, že konkrétně vytvoření Eura byla chyba? Možná.

Ale Evropa může ještě pořád ukázat, že se skeptici pletou, pokud se jen její politici odhodlají předvést více rozhodnosti. Podaří se jim to?

Vlastnosti: , , , , , ,

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s


%d bloggers like this: